Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak, nebe se otevřelo a šílení Frantíci opět udeřili! Udeřili sice již minulé léto, takže recenze je malinko neaktuální, ale dřív to v SR nešlo. V SR5 jste mohli s těmihle grind/deathery ze Štrasburku najít pokec a taky recenzi na jejich druhé CD Ex-pulsion. No, netrvalo dlouho a Fred a jeho kumpáni si vydali na své značce další D.I.Y. placičku. A pěkně rostlou, rozhodně přerostla svému předchůdci notně přes hlavu. Ba jo, už to není ten nátěrový grind malinko bez hlavy a paty. Tady se už jedná a podstatně deathovější záležitosti, i když ten grind tam stále převažuje. Growth má taky mnohem čistší a vyrovnanější zvuk. Žádná sračka ze zkušebny nebo čtyřstopáku. D.I.Y. od Inhumate, to v podstatě znamená úplně profi provedené CD. Najdete na něm 17 šlágrů, které vás zaručeně nenechají sedět. Naopak, zaručuju vám, že pokud tohle CD pustíte svým prarodičům, buď je tím zabijete a nebo vám budou nejdéle do dvou minut křepce hopsat po pokoji v rytmech Inhumate. Áno, Inhumate působí jako lék proti stáří, doporučují čtyři z pěti andragogů! Zapomněl bych málem, že Inhumate jsou výjimeční i v jiném směru – vokalista Christophe, takto i úspěšný student francouzské literatury, píše velice zajímavé, vymakané a neobvyklé texty. Zabývá se vším možným, od literárních témat (Karamazov, Satyriasis, Bread And Games) přes nějaký ten feeling a gore (Clock, Time, The Fright, The Golden Cage, I Want To Kill Some...) až po problémy na ug. scéně (Copyright, Underground, D.I.Y.F.) a určitě i něco dalšího... Prostě Inhumate nejsou jen tak obyčejná grindová kapelka, ale skrývají v sobě netušené možnosti a v neposlední řadě vykazují velkou míru progrese. Musím přiznat, že jsem si tohle CD hodně oblíbil. A nerad bych se mýlil, ale řekl bych, že příští CD už mne na 100% uzemní!!!
9 / 10
Expulsed (2013)
The 5th Season (2009)
Depression / Inhumate (split) (2008)
S Is For Sludgesicle (split) (2008)
At War with Inhumate (DVD) (2007)
Life (2004)
Live / Fetus Included (split) (2003)
The Restricted Cerebral Capacity / Missed Ex-pulsion (split) (2001)
Growth (2000)
Sanguinary / Inhumate (split) (1999)
Inhumate / Trauma-Team! (1998)
Inhumate & Gorefield (1998)
Slaughter of Innocence (1998)
Ex-Pulsion (1997)
Internal Life (1996)
Promo-Tape 1996 (demo) (1996)
Grind Your Soul (demo) (1995)
Funeral March / Inhumate (split) (1995)
Abstract Suffering (demo) (1993)
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
